Do slovanského pekla umiestnil Jánošíka Ján Kollár vo svojej Slávy dcere. V jej piatom speve Acheron menuje množstvo nežijúcich i žijúcich nepriateľov a zradcov Slovanstva. Kollárova Mína mu opisuje, ako sa v slovanskom pekle potulujú hlúčiky po vojensky odených indivíduí, ktorí však namiesto koňov jazdia na capoch. Keď sa jedného z nich spýta, ktože sú, odpovie jej Uhorčík, že je z bandy dvanástich a do pekla sú všetci zbojníci strčení právom. A vtedy si ho Mína všimne:
Mezi nimi chlapík utěšený
v košilce se točí zelené,
nohavice maje červené,
čižmy žluté, klobouk opštrosený;
zlatý pás a paloš operlený,
pištolky dvě k boku připněné,
za nim v dudy foukal kožené
starý Kejdoš v hudbě vycvičený:
Muž ten jedle, buky přeskakoval,
neb ten soud mu věčnost vydala,
bez přestání aby hajduchoval;
Slováka hned, na něm Jánošíka
dle tvých rozprávek jsem poznala,
zdvořilého v Tatrách nákeřníka.
